Narodili se v Česku a prožili tu dětství i dospívání. Často však nenaplňují očekávání svých vietnamských rodičů a kvůli svým aktivitám se setkávají s nepochopením. Ve škole se snažili zapadnout do českých kolektivů, teď ale zkoumají své kořeny. Čtyři mladí lidé z vietnamské komunity vysvětlují, co pro ně znamenalo vyrůstat ve dvojí kultuře.
Sedmadvacetileté designérce Bao Nhi Do se loni narodila dcera. Ráda by jí předala českou i vietnamskou kulturu, výchovu ale chce pojmout odlišně než její rodiče.
"Předávání tradic u nás doma fungovalo poněkud hloupě, bez hlubšího kontextu: 'Takto to je a neptej se.' Kvůli jazykové bariéře jsem tomu nerozuměla a nedokázala jsem se rodičů doptat. Já ale nějakou větší hloubku potřebuju," popisuje designérka.
Z vlastní iniciativy se teď o vietnamské tradice začala více zajímat a dohledávat je na internetu, aby je mohla dceři předávat. "Je mi pohodlnější jí to vysvětlit v celém kontextu. Až se mě zeptá, chci jí vysvětlit, proč se ta věc tak dělá," doplňuje designérka, jejíž klientelu tvoří zejména mladí vietnamští podnikatelé, jimž pomáhá s vizuální identitou.
Rodiče vychovali Nhi konzervativně. "Nesměla jsem jít ven se skupinou kamarádů, pokud v ní byl kluk. Holky měly pyžamové party. Když jsem u nich chtěla přespat, rodiče se ptali, jestli doma nemám postel," vzpomíná mladá žena, jejíž rodina pochází z jižního Vietnamu.
Přísnější výchovu ve vietnamských rodinách zmiňuje i šestadvacetiletá studentka Van Anh Tranová. "Záviděla jsem svým českým spolužákům...