Ve věku 70 let zemřel po dlouhé nemoci maďarský režisér Béla Tarr, informovala v úterý agentura AFP s odvoláním na maďarská média.
Béla Tarr byl jedním z nejvýznamnějších evropských režisérů. Jeho dílo ovlivnilo světovou kinematografii svými dlouhými záběry, černobílou estetikou a filozofickou hloubkou. Narodil se 21. července 1955 v Pécsi a zemřel 6. února 2026 v Budapešti.
Již jako teenager točil amatérské filmy. Debutoval krátkometrážním snímkem Hotel Magnezit (1978), který mu otevřel dveře do studia Béla Balázs. Jeho první celovečerní film Rodinné ohniště (1979) dokumentaristicky zachytil problémy mladé rodiny na budapešťském sídlišti a získal uznání na festivalu v Mannheimu. Následovaly sociálně kritické snímky jako Outsider (1981) nebo Panelové vztahy (1982), které odhalovaly realitu komunistického Maďarska.
Od poloviny 80. let spolupracoval s prozaikem László Krasznahorkaiem, který loni získal Nobelovu cenu za literaturu. Zlomový byl film Zatracení (1988), kde poprvé plně rozvinul styl dlouhých záběrů a statické kamery. Jeho slavný sedm hodin trvající epos Satanské tango (1994) je adaptací stejnojmenného Krasznahorkaiova románu a manifestem pomalého kina. Další vrcholy tvorby tvoří Werckmeisterovy harmonie (2000), alegorie chaosu a fašismu, Muž z Londýna (2007) podle Simenona a závěrečný Turínský kůň (2011), meditační portrét konce světa.
Tarrovy filmy charakterizují nekompromisně dlouhé plány (např. 67minutový záběr v televizním snímku Macbeth z roku 1982) či pesimistický pohled na lidskou existenci. Natočil pouze 10 celovečerních filmů, což podtrhuje jeho purismus. Po Turínském koni ukončil režii a věnoval se výuce - působil na FAMU jako čestný doktor.
Za své filmy získal řadu ocenění, mimo jiné Velkou cenu poroty na festivalu Berlinale, nominaci na Zlatou palmu z festivalu v Cannes či ocenění na European Film Awards....