V Kovářově se tradičně v podvečer 5. ledna koná Obchůzka s klibnou a kozlíky po jednotlivých staveních. Jedná se o tříkrálový lidový zvyk (též i první masopustní), kdy se snaží sedlák a kočí prodat klibnu (kobylu) hospodářům nebo hospodyním.
Klibnu doprovází harmonikář, dudák či další muzikanti a hlavně rozverní kozlíci, kteří tropí během prodeje nepravosti. Všude, kam veselý průvod masek přijde, nechybí dobrá nálada, kořalička a někde i chutné pohoštění. Sedlák s kočím se činí při prodeji kobyly a vychvalují ji do nebe.
Z vyprávění se obchůzka koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Klibna (maska koně) tedy podle lidového výkladu představuje velblouda. Tento starobylý masopustní obyčej se posléze vyvinul v rozpustilou zábavu, při které nechybí žertování, dobrá kořalička, ale i vinšování k novému roku.
Uvedený lidový zvyk podle vyprávění pamětníků prováděla chasa v Kovářově od nepaměti. V roce 1976 byla obchůzka ukončena na usedlosti u Škochů v čp. 3, masky uloženy na půdu a další generace mladíků na dlouhých deset let v tradici nepokračovala.
Milan Škoch (rodák z čp. 3) masky po celou dobu opatroval, následně zrekonstruoval a v roce 1986 vynesl na světlo boží, kdy ve spolupráci s dalšími kamarády tradici obchůzky v tomto roce po obci obnovil. Obchůzka s klibnou a kozlíky dlouho udržována nebyla a tak po několika letech opět skončila.
Na přelomu roku 1990 - 1991 se stávají vedoucími Jihočeského folklorního souboru Kovářovan manželé Milan a Pavla Škochovi, a tento lidový obyčej, včetně autorských dialogů, zařazují následně do kulturních programů souboru.
V roce 2002 přicházejí Škochovi s nápadem obchůzku po vesnici znovu obnovit, zrekonstruují, dle potřeby vytvoří přesné repliky masek a s dalšími přáteli tento lidový zvyk přivádějí k životu 5. ledna 2003.
Podobu zvyku a jeho provedení mají manželé naposloucháno z vyprávění otce Milana, Jaroslava (ročník 1928), který obchůzku také prováděl s kamarády, stejně jako jeho otec, též Jaroslav (ročník 1893). Milan, jako chlapec, zvyk zažíval v jeho autentické podobě v podání starší chasy.
Na základě získaných znalostí připravili manželé Škochovi také scénář, dramaturgii a režii jevištního zpracování obchůzky, kde bylo zařazeno i mluvené slovo zvyku v autorské licenci Milana Škocha. Toto zpracování a dialogy jednotlivých postav byly velmi oceněny odbornou komisí při kulturním vystoupení Kovářovanu v rámci Jihočeského folklorního festivalu Kovářov.
Uvedený zvyk od nás v roce 2018 převzali další pokračovatelé a provádí jej se svými novými maskami. Každoročně navštěvují naši usedlost v Kovářově č. 3 a jsme rádi, že je stejně jako v minulosti můžeme pohostit domácím uzeným, domácím chlebem, houskami dle našeho receptu i nezbytnou kořaličkou.
Tento jedinečný starobylý obyčej společně s autentickými maskami klibny i kozlíků v rámci činnosti naší společnosti Kovářovskétradice.cz stále udržujeme a prezentujeme veřejnosti. Začátkem roku 2026 společnost představila další publikaci. Jedná se o poděkování i ohlédnutí za jedinečným starodávným obyčejem udržovaným v Kovářově, který jsme s kamarády před mnoha lety obnovili - Historické masky zvyku opatrujeme v naší rodině zatím 50 let od roku 1976 - 2026.
Děkujeme hospodářům a hospodyním, kteří nás na obchůzce vždy pohostili a všem přátelům, s nimiž jsme zvyk obnovovali, udržovali a udržujeme....