Ohlédnutí za nejvýznamnějšími kulturními počiny roku 2025 začneme kinematografií. Největší uznání si zasloužily dva celovečerní dokumenty. Film Kláry Tasovské o fotografce Libuše Jarcovjákové Ještě nejsem, kým chci být zaujme vyprávěním o životě fotografky, která fotila "selfie" 40 let před vynalezením mobilních telefonů s fotoaparáty. Jarcovjáková ale zdaleka nefotila jen sebe. Její příběh i fotografie jsou tak strhující, že si divák ani neuvědomuje, že celý film je sestaven jen z fotografií, v obraze nevidíme žádnou "mluvící hlavu" ani dotáčené záběry.
Druhým dokumentem, který na sebe zaslouženě strhnul pozornost, je česko-dánský Pan Nikdo proti Putinovi. Film je sestaven z autentických záběrů z hodin vlastenecké výchovy na provinční ruské základní škole. Z materiálů, které vyvezl učitel a školních kameraman Pavel Talankin běhá mráz po zádech. Film již získal cenu na festivalu Sundance a je v užší nominaci na Oskara. Na cenu americké filmové akademie ho nominovalo Dánsko, ale podíl české produkce na vzniku filmu byl nezanedbatelný, takže i toto dílo můžeme považovat za úspěch české kinematografie.
Do užšího výběru na Oskara se v kategorii krátký animovaný film dostal také Snímek Hurikán českého režiséra Jana Sasky. Odehrává se v 90. letech minulého století na pražském Žižkově. Vypráví o muži s prasečí hlavou, který se vydává na odyseu ve snaze získat nový sud piva pro sympatickou výčepní Báru ve svém oblíbeném stánku.
Největší pozornost je tradičně věnována celovečerním hraným filmům. Nejvíce se mluvilo o Sbormistrovi Ondřeje Provazníka a Franzi Agniezky Holland, oba filmy ale nakonec zaostaly jak za očekáváním.
Literární senzací roku se staly Letnice Miroslava Hlauča. Román 56letého literárního debutanta v žánru magického realismu ocenili jak kritici, tak nejširší čtenářská obec.
Nejsledovanější výstavy uplynulého roku připravilo pražské Národní muzeum. Výstavy Lucy a Selam a 100 pokladů, 100 příběhů se staly událostmi evropského významu, a to především díky unikátním zápůjčkám z etiopských a tchaj-wanských muzeí. Lucy a Selam, originální fosilie jedněch z nejstarších a nejvzácnějších předků člověka, se mimo Etiopii vystavovaly pouze v USA, a ani v Národním muzeu v Addis Abebě nejsou běžně k vidění.
Mimořádně vzácné předměty dorazily do Prahy také z Tchaj-wanu. K neobdivovanějším exponátům výstavy 100 pokladů, 100 příběhů patřila řezba hlávky zelí s kobylkou a sarančetem z jadeitu. Jedná se o vzácné dílo řemeslného umění, jednu z nejcennějších kulturních památek, jehož popularita je v Asii srovnatelná s Monou Lisou. Národní palácové muzeum v Tchaj-peji opouští jen zcela výjimečně a v Evropě je tato skvostná řezba vystavena vůbec poprvé.
V oblasti živého interpretačního umění musíme zmínit stále stoupající kariéru dirigenta Jakuba Hrůši. V září se ujal postu hudebního ředitele londýnské Královské opery v Covent Garden a zároveň byl jmenován šéfdirigentem Ćeské filharmonie s nástupem od roku 2028....