Truchlili jste někdy nad smrtí někoho, kdo ještě nezemřel? Tuto otázku klade česko-slovenský dokument s názvem Kdyby se holubi proměnili ve zlato, který čeká za měsíc světová premiéra na 76. ročníku jednoho z nejvýznamnějších mezinárodních filmových festivalů - Berlinale.
Hluboce osobní debut se dotýká témat sourozenecké lásky a závislosti. Během pěti let v něm Pepa Lubojacki sleduje svého staršího bratra a dva bratrance, kteří žijí bez domova a jsou závislí. Natáčí je na iPhone a snaží se pochopit, proč je jejich život takový, jaký je.
Až ke kořenům závislosti
Formálně hravý film Kdyby se holubi proměnili ve zlato kombinuje deníkové záběry se stylizovanými vzpomínkami, fotografiemi animovanými pomocí AI a grafickými intervencemi a vytváří mnohovrstevnatý hlas, v němž se minulost a přítomnost navzájem přepisují. Bez sentimentu sleduje příčiny i důsledky závislosti a klade otázky, kde končí láska a začíná kontrola a co ve skutečnosti znamená respekt: zachraňovat, nebo nechat jít.
Prestižní německý festival, který potrvá od 12. do 22. února, uvede snímek v rámci sekce Forum zaměřené na progresivní autorské filmy.
Film se snaží ukázat závislost od jejích kořenů a psychologických příčin a vyzývá k větší empatii a porozumění. Tvůrci věří, že může být inspirací pro lidi, kteří čelí podobným problémům. Jde o výrazně osobní autorské dílo balancující na pomezí médií, jehož originalita nepochybně přispěla k rozhodnutí selektorů Berlinale zařadit film do sekce Forum - prostoru pro inovativní přístupy v současné světové kinematografii.
Co znamená někoho zachránit?
"Víckrát, než bych si přála, jsem zažila, jak se svět dívá na lidi se závislostí a na ty, kteří žijí bez domova. Ta izolace, pohrdání a nezájem pochopit bolí. Proto jsem se rozhodla vyprávět náš příběh," říká Pepa Lubojacki, scenáristka a dokumentaristka, absolventka pražské FAMU. Její film podtrhuje, že závislost nevzniká sama od sebe ani jako osobní selhání, ale vyrůstá ze vztahů a prostředí poznamenaných přetrvávající stigmatizací, nedostatkem porozumění a podpory a absencí trauma-informovaného přístupu.
"Náš film zkoumá snahy pomoci blízkému člověku, který žije se závislostí, a ukazuje, jak nesmírně vyčerpávající a sebedestruktivní může být taková cesta, pokud jí chybějí zdravé hranice. Nedokázala jsem zachránit svého otce, ale rozhodla jsem se pokusit zachránit svého staršího bratra. Co ale vlastně znamená někoho zachránit - a je to vůbec možné, aniž by člověk neobětoval vlastní duševní zdraví a život?" ptá se Lubojacki, která na filmu pracovala více než sedm let.
"Z pohledu současné psychologie a psychiatrie považujeme za důležité ukázat, že každý příběh závislosti či života bez domova je jiný, s odlišnými příčinami i možnými východisky. Právě tato rozmanitost nám pomáhá narušovat stereotypy a posilovat empatii," vysvětlují producentky Klára Mamojková a Wanda Kaprálová....